Když se stydím
Vztahy mezi lidmi mohou být poznamenány různými nepříjemnými pocity, například studem. Zejména pohlavní orgány patří k těm částem těla, které se téměř po celý den zakrývají oblečením, protože jsou to části intimní (to znamená důvěrné), na rozdíl třeba od rukou nebo obličeje. Z toho vyplývá, že většina lidí pociťuje stud, když se má před někým úplně svléknout, a tím pádem své pohlavní orgány odhalit.
Přiměřený stud je normální, a to dokonce i v situacích, kdy je z nějakého důvodu nutné se svléknout. Záleží však i na tom, za co se člověk stydí - zda za nahotu samotnou, nebo za nějaké "nedostatky" na vlastním těle.
Mnozí chlapci považují za takový "nedostatek" například rozměry svého penisu. A přitom rozměry tohoto orgánu nejsou něčím, co by z člověka dělalo "lepšího" nebo "horšího" jedince. Každý člověk je jedinečný a tudíž je normální a přirozené, že každý vypadá trochu jinak.
Dívky se často stydí v situacích, kdy je třeba odkrýt pohlavní orgány, ale i prsa, s jejichž tvarem či rozměry nemusí být vždy spokojeny. I zde platí, že lidé jsou různí a vzhled jejich těl se z pochopitelných důvodů liší, aniž by měl nějaký zvláštní význam pro "hodnotu" člověka.
Během puberty se vše ještě komplikuje tím, že jednotliví dospívající lidé se vyvíjejí nerovnoměrně. Zatímco u některých dospívajících se určité tělesné změny objevují dříve, u jiných naopak později. Každý má své vlastní tempo růstu a vývoje, které může sám těžko ovlivnit. Má se však člověk stydět za něco, co nemůže ovlivnit?
V některých případech je přiměřený stud na místě a má svůj význam. Díky tomu, že se člověk přiměřeně stydí, se může vyhnout situacím, ve kterých by jeho nahota někoho pohoršovala, obzvláště na veřejnosti. Ale jsou určité situace, ve kterých se člověk stydět nemusí.
Stud před rodiči
První, před kým se dospívající chlapec či dívka začínají stydět, jsou většinou rodiče, někdy i další rodinní příslušníci (například sourozenci, zvláště pak sourozenci opačného pohlaví).
Právě na počátku puberty začínají mnozí dospívající při koupání nebo sprchování zamykat dveře koupelny, ačkoliv ještě donedávna jim přítomnost rodičů nebo sourozenců nijak zvlášť nevadila.
Stud před vrstevníky
Někteří dospívající (ale i dospělí lidé) se stydí při společném převlékání či sprchování, například u plaveckého bazénu, kde je sprchování bez plavek obvykle povinné.
Mnozí chlapci mají pocit, že mají menší nebo méně vyvinuté pohlavní orgány než ostatní. Některé dívky se před ostatními stydí za celkový vzhled své postavy, zvláště v případě nadváhy či obezity.
Je však důležité si uvědomit, že
například na plavání nebo do sportovního oddílu nechodíme proto, abychom
"vystavovali na odiv" své tělo, ale proto, abychom si zaplavali či
zasportovali. Převlékání či mytí s ostatními je třeba brát jako normální součást těchto aktivit.
Pokud už se někdo někomu směje kvůli tomu, jak vypadá jeho
tělo, dává tím najevo v první řadě svoji vlastní hloupost a omezenost.
Určitě by byla velká škoda například zanechat svého oblíbeného sportu
jen kvůli nepříjemným pocitům spojeným s převlékáním před ostatními.
Zde je několik rad pro ty, kteří se stydí převlékat či sprchovat před ostatními:
- Ve společných šatnách a sprchách zaměřuj svoji pozornost na to, co zrovna děláš (odemykání skříňky, skládání jednotlivých kusů oblečení a podobně) a na věci ve tvé blízkosti (oblečení, ručník, mýdlo a podobně). Díky tomu budeš méně myslet na to, že tě ostatní mohou vidět.
- V šatnách a sprchách si vyber místo vedle kamaráda / kamarádky. Vždy je lepší se převlékat nebo mýt vedle někoho, kterého dobře znáš a kterému důvěřuješ, než vedle někoho, kdo tvoji důvěru nemá.
- Při převlékání si můžeš nejprve převléknout horní polovinu těla a potom dolní (nebo naopak), takže tvoje tělo nikdy nezůstane úplně nahé, protože v každý okamžik na sobě budeš mít aspoň něco. Při odchodu ze šatny do sprchy si můžeš nechat plavky a svléknout si je až ve sprše, případně použít ručník obtočený kolem pasu.
- Při společném sprchování si vyber místo v rohu. Můžeš se sprchovat čelem ke zdi, nebo ještě lépe do rohu místnosti. Sprchuj se vedle někoho, koho dobře znáš a o kom víš, že se ti nebude posmívat. Pokud jsi ve větší skupině (nad deset lidí), snaž se "obklopit" nejbližšími kamarády / kamarádkami. Budou ti dělat "zeď" proti ostatním.
- Pamatuj, že nejsi sám / sama, kdo je nahý před ostatními. Možná, že ten, kdo se ti posmívá, se také stydí ještě víc než ty a snaží se to zamaskovat nevhodnými poznámkami, výrazy nebo gesty. Ty se ale nikdy nikomu neposmívej a nenech se vyprovokovat. K ostatním se chovej tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.
- Pokud tě někdo soustavně zesměšňuje před ostatními, nebo pokud tě někdo nutí svlékat se v situaci, kdy všichni ostatní jsou oblečení, jedná se o šikanu. V takovém případě máš nárok na pomoc ze strany odpovědného člověka (např. trenéra).
- Někteří lidé se stydí méně, jiní více. Zatímco přiměřený stud je víceméně normální, mnoho lidí se stydí natolik, že je to omezuje v praktickém životě. Takový přehnaný stud už může být projevem duševní poruchy a je na místě vyhledat pomoc psychologa nebo lékaře.
Stud u lékaře
Mnozí dospívající chlapci i dívky se stydí, když se mají svléknout u lékaře. Zvláště pokud je součástí prohlídky také kontrola pohlavních orgánů, cítí se někteří dospívající vyloženě trapně.
Avšak lékař či lékařka neprohlíží pohlavní orgány svých pacientů proto, aby se jim posmívali, ale proto, aby zjistili, jestli je všechno v pořádku. Navíc lékaři pohlížejí na nahé lidské tělo poněkud jinak, než většina ostatních lidí. Prohlídky různých částí těla totiž tvoří součást jejich práce a jsou na to zvyklí. Pro lékaře jsou pohlavní orgány část lidského těla jako každá jiná.
Co mohu na prohlídce čekat chlapci
U chlapců provádí kontrolu pohlavních orgánů praktický lékař pro děti a dorost. Podle vyhlášky č. 70/2012 Sb. (vyhlášky o preventivních prohlídkách) je součástí preventivních prohlídek v období dospívání také kontrola pohlavních znaků. Vyhláška však nestanoví, nakolik má být tato kontrola podrobná a co přesně při ní má lékař kontrolovat, protože pojem "pohlavní znaky" je poměrně široký. Záleží tedy v podstatě na uvážení každého praktického lékaře, zda chlapcovy pohlavní orgány vyšetří, případně zda je vyšetří pouze pohledem, nebo i pohmatem.
Někteří praktičtí lékaři pro děti a dorost u chlapců provádějí vyšetření varlat pohmatem, a to z důvodu včasného rozpoznání nádorového onemocnění (rakoviny varlat). Jindy kontrolují, zda u chlapce správně funguje tzv. kremasterový reflex (spočívá v tom, že při doteku na určité části stehna se mírně nadzdvihne varle na příslušné straně). Někteří praktičtí lékaři pro děti a dorost jsou dokonce natolik horliví, že u chlapců zkoušejí, zda jim lze přetáhnout předkožku přes žalud.
Přestože při kontrole "pohlavních znaků" se chlapec může cítit nepříjemně až trapně, je svým způsobem dobré vědět, zda se jeho tělo vyvíjí normálně, přičemž tuto informaci mu může nejlépe poskytnout právě lékař. Pokud se při prohlídce stydíš, snaž se myslet na něco příjemného nebo přenést svoji pozornost na některý z předmětů v ordinaci (například na obrázek na stěně, na předměty ve skříňce a podobně).
Někteří chlapci trpí obavami, aby se u nich během prohlídky nedostavila erekce. Pravdou je, že erekce se v období dospívání může dostavit prakticky kdykoliv, a to i bez zjevného důvodu. To však neznamená, že se musí nutně dostavit právě při lékařské prohlídce. I kdyby však k něčemu takovému došlo, profesionálně vystupující lékař či lékařka jistě nebudou chlapce přivádět do rozpaků jakýmikoliv poznámkami a spíše se budou tvářit, jako kdyby žádnou erekci neměl.
Co mohu na prohlídce čekat dívky
Také u dívek provádí kontrolu pohlavních znaků praktický lékař pro děti a dorost. Kromě toho však o zdraví žen a dívek pečuje také specializovaný lékař - gynekolog.
Podle vyhlášky č. 70/2012 Sb. (vyhlášky o preventivních prohlídkách) je první preventivní gynekologická prohlídka povinná až v patnácti letech věku. Dále se provádí jedenkrát ročně, zpravidla však po uplynutí jedenácti měsíců od předchozí prohlídky. Pouze některé dívky navštěvují gynekologii již před dosažením věku patnácti let, a to buď z důvodu zdravotních obtíží, které se u nich v mladším věku mohou vyskytnout, nebo na přání svých rodičů.
Hlavně první preventivní gynekologická prohlídka může u dívky vzbuzovat obavy spojené se studem,
zvláště když dívka předem neví, co všechno může na této prohlídce
očekávat.Při představě, že si někdo cizí bude prohlížet její pohlavní
orgány, se dívka může cítit velmi trapně. Naštěstí v
dnešní době již v ordinacích převažují ženy - gynekoložky, i když
některé pacientky nemají problém s tím, když je vyšetřuje muž (chlapci
jsou na tom v tomhle ohledu mnohem hůř, protože jen málokterý praktický
lékař pro děti a dorost je muž).
Bez ohledu na to, kdo bude gynekologickou prohlídku provádět, není třeba propadat obavám. Lékaři mají k lidskému tělu poněkud jiný vztah, než většina ostatních lidí, protože lidské tělo včetně pohlavních orgánů je pro ně předmětem odborného zájmu. Jinak řečeno, lékař či lékařka se na pohlavní orgány dívají podobným profesionálním pohledem, jako když se například hvězdář dívá do dalekohledu.
Kontrola pohlavních orgánů navíc tvoří jen menší část preventivní gynekologické prohlídky. Gynekolog nebo gynekoložka si s tebou bude spíše povídat, čemuž se odborně říká "osobní a rodinná anamnéza". Je sice pravdou, že odpovídat na některé otázky (například ohledně menstruace) ti také může připadat trapné, jde však o informace, které jsou důležité pro to, aby lékař mohl posoudit tvůj zdravý vývoj a odhalit případná rizika. Bez odpovědí na tyto intimní dotazy by se gynekolog při své práci stěží obešel.
Samotná kontrola pohlavních orgánů zahrnuje prohlídku kůže a vyšetření mízních uzlin v oblasti pohlavních orgánů. U dívek a mladých žen, které dosud neměly pohlavní styk, se zpravidla neprovádí žádné z vyšetření, při nichž by se zaváděly do pochvy nějaké nástroje či přístroje (například sondy). Jinými slovy, dívčino panenství je při prohlídce respektováno. Gynekolog či gynekoložka se při kontrole dospívajících pacientek dotýkají zpravidla jen mízních uzlin v okolí pohlavních orgánů, aby zjistili, zda nedochází k jejich zvětšení. K tomu se však žádné nástroje nepoužívají.
V poslední době se součástí vybavení gynekologických ordinací stává i docela obyčejné zrcátko s rukojetí, které slouží k tomu, aby se dívka mohla důkladněji seznámit s anatomií svých pohlavních orgánů.
V poslední době se součástí vybavení gynekologických ordinací stává i docela obyčejné zrcátko s rukojetí, které slouží k tomu, aby se dívka mohla důkladněji seznámit s anatomií svých pohlavních orgánů.
Vyšetření pohlavních orgánů lze provádět v různých tělesných polohách. U starších dívek a dospělých žen se zpravidla využívá tzv. gynekologická poloha, při níž má žena rozevřené nohy pokrčené v kyčlích a kolenou v úhlu 90°. Avšak v dětství a v pubertě lze pro potřeby prohlídky využít i jiné polohy, které mohou být pro dívku o něco pohodlnější, než klasická gynekologická poloha. Někdy jde o tzv. genupektorální polohu, při níž pacientka klečí v předklonu a opírá se o lokty. U menších dívek lze využít také tzv. "polohu žáby", v níž má dívka nohy pokrčené tak, aby se její chodidla svojí plochou navzájem dotýkala.
Některé polohy pro vyšetření jsou možná trochu krkolomné a nepohodlné, ale pacientka v nich naštěstí obvykle setrvává nanejvýš několik minut.
Za co dalšího se někteří dospívající lidé stydí?
Tloušťka neboli obezita
To je problém, který mají miliony lidí na celém světě, a přitom ve většině případů se dá docela dobře řešit. Mnohdy stačí změnit stravovací návyky a životní styl, více se věnovat pohybu a vyhýbat se určitým druhům potravin a nápojů. Jindy je situace složitější, protože tloušťka může být i projevem nějaké nemoci. Nemoci spojené s obezitou se ale v mnoha případech také dají léčit.
Někteří dospívající, kteří trpí nadváhou, si myslí: "Nikdo mě nemá rád, protože jsem tlustý / tlustá." Tak to ale nemusí být. I obézní jedinec může mít spoustu kamarádů. Nezáleží totiž jen na vzhledu, ale především na chování. Někteří tlustí lidé se snaží zalíbit se ostatním tak, že dělají různé legrační věci. Nějakou dobu tím na sebe upoutají pozornost, ale dříve nebo později začnou jít ostatním na nervy. Mnohem lepší je chovat se sice přátelsky, ale nevtíravě. Přistupovat k ostatním lidem ohleduplně a s pochopením pro jejich zájmy a potřeby.
Pokud chce dospívající člověk zhubnout, měl by se poradit s lékařem nebo jiným odborníkem na výživu. S příliš rychlým hubnutím a drastickými dietami je totiž spojeno nebezpečí zdravotních potíží. Za "zdravé" tempo hubnutí lze považovat 3 až 5 kilogramů týdně, u dospívajících lidí je třeba se držet spíše na spodní hranici.
Podrobnější informace a rady týkající se snižování nadváhy najdeš na stránce Nadváha a obezita.
Brýle
Někteří dospívající se stydí za to, že musí nosit brýle. Říkají si třeba: "V brýlích vypadám jako idiot." Je pravda, že nošení brýlí člověka svým způsobem omezuje. Na druhu stranu, jsou to právě brýle, které umožňují lidem se zrakovou vadou lépe vidět. Co je důležitější - dobrý zrak, nebo snaha se někomu zalíbit? Štěstí mají ti, kteří považují své brýle za módní doplněk, či dokonce za součást svého image. Ale ani ostatní se nemusí nošením brýlí trápit. Podobně jako u obezity, i u brýlí je důležité, jak se člověk k ostatním lidem chová, a podle toho se ostatní chovají k němu. Pokud se někdo někomu posmívá kvůli brýlím, tak mu většinou vůbec nejde o brýle. Prostě jen hledá záminku, jak toho druhého vyprovokovat.
Velké uši, velký nos, pihy a jiné zvláštnosti v obličeji
V každé kultuře existují určité představy o tom, jak má vypadat "hezký" člověk. Někteří dospívající se trápí tím, že zrovna oni tomuto ideálu neodpovídají. Nejvíce nedostatků hledají ve svém obličeji, protože ten je neustále vidět. Některé zvláštnosti se dají šikovně zakrýt, například velké uši lze "zamaskovat" delšími vlasy. S pihami nebo mateřskými znaménky už je to horší. Navíc velkou část dospívajících trápí zvláštní druh vyrážky zvaný akné (více informací o akné najdeš na stránce Pečujeme o sebe).
Je důležité si uvědomit, že nikdo není povinen vypadat jako herec nebo herečka z amerického seriálu pro mládež. Mnohem horší než vady na kráse jsou vady charakteru, i když nejsou na první pohled vidět. Jak praví jedno přísloví: "Člověk není milý, protože je hezký, ale je hezký, protože je milý."
Stud na společných WC
Potíže s močením na společných WC však mohou mít i složitější příčiny. Někteří chlapci mají na společných záchodech pocity strachu či úzkosti. Do jisté míry jsou takové pocity pochopitelné - když totiž chlapec či muž používá pisoár (neboli "mušli"), stojí při tom obrácený čelem ke zdi, takže nevidí za sebe. Navíc má jednu nebo obě ruce zaměstnané, což jej činí zranitelným.
Mnozí chlapci mají nepříjemné zkušenosti s tím, že je např. na školních WC někdo při močení vyrušil (například do nich zezadu vrazil) a kvůli těmto nepříjemným zkušenostem jim dělá problém se vyčurat u pisoáru a raději se zamykají do kabinky.
Pokud někomu dělá potíže použít pisoár na společném WC, může se postupně naučit tento problém překonat s pomocí několika jednoduchých triků:
- Zkoušej "trénovat" močení u pisoáru v době, kdy na WC chodí méně lidí (třeba při volné hodině mezi dopoledním a odpoledním vyučováním).
- Pokud je to možné, vyber si pisoár na kraji řady. Budeš tak alespoň z jedné strany chráněný.
- Když máš potíže se spuštěním proudu moči, zkus použít nějaký "spouštěcí rituál" - například si v duchu počítej do deseti a mysli na to, že až napočítáš "deset", tak spustíš.
- Ovládání proudu můžeš doma trénovat také jednoduchým cvičením, které se nazývá "stop - start". Spočívá v tom, že při čurání úmyslně přerušíš proud, chvíli počkáš, a potom jej opět spustíš. Tímto způsobem se naučíš lépe ovládat příslušný svěrač.
- Pokud se ti nepodaří vyčurat se u pisoáru, můžeš se nakonec jít schovat do kabinky, ale nevzdávej se. Mysli na to, že příště se ti to třeba povede.