Už nejsem dítě!

Dospívání představuje poměrně náročné období života. Tělo dospívajícího člověka se zásadním způsobem mění, ať už tělesné změny probíhají rychle a prudce, nebo spíše pozvolna.
Mění se i způsob myšlení a uvažování o různých věcech. Malé dítě je ve svých názorech závislé na tom, co si myslí a říkají dospělí lidé (hlavně rodiče a učitelé) a v podstatě se jim přizpůsobuje nejen svým chováním, ale i myšlením. Někdy sice neposlouchá a chová se jinak, než od něj dospělí čekají, ale přesto přijímá názory svých rodičů nebo učitelů bez hlubší kritiky.

Dospívající člověk to má složitější, protože už se nespoléhá jen na to, co mu kdo řekne. Naopak, čím dál víc se snaží řídit se vlastním rozumem a vytvářet si na věci vlastní názory, které se názory dospělých lidí mnohdy rozcházejí.

Již v prvních letech puberty má dospívající člověk v podstatě stejné rozumové schopnosti, jako běžný dospělý, někdy i vyšší. Rozdíl mezi dospívajícím a dospělým tedy nespočívá ani tak v rozumových schopnostech, jako spíše v názorech a životních zkušenostech.

Mnozí rodiče se s dospívajícím synem či dcerou o své životní zkušenosti dělí a snaží se svého potomka "vybavit" do života různými radami a doporučeními, bez ohledu na to, zda má o takové rady a doporučení zájem.

Jindy má dospívající člověk vůči svým rodičům řadu otázek, na které rodiče buď neznají odpověď, nebo se na dané téma stydí hovořit. To se může týkat například otázek spojených s oblastí mezilidských vztahů včetně projevů sexuality. Někteří rodiče bývají podobnými otázkami zaskočeni a nejsou schopni či ochotni poskytnout dítěti ani základní informace, zatímco jiní se svými potomky hovoří zcela otevřeně i na velmi důvěrná témata.

Mnohdy se stává, že dospělí lidé v okolí zacházejí s dospívajícím člověkem stále ještě jako s malým dítětem. To, že i dospívající je stále ještě považován za dítě, pro něj někdy může být výhodné. Dítě je sice omezováno různými příkazy, zákazy a tresty, zato však požívá určitou ochranu.

Existují však situace, kdy chce dospívající člověk sám o sobě rozhodovat na základě vlastního rozumu. Příkladem může být třeba způsob trávení volného času nebo výběr kamarádů či oblečení.

Většina dospívajících lidí cítí potřebu se osamostatnit, a proto jim nadměrná péče ze strany rodičů nebo jiných dospělých může být nepříjemná. Odlišné představy a názory rodičů a jejich dospívajícího potomka mohou vést k různým konfliktům. Hlavní a základní příčina takových konfliktů zpravidla spočívá v tom, že někteří rodiče včas nepoznají, že jejich dítě už vlastně přestává být dítětem.

Každá ze zúčastněných stran konfliktu se snaží prosadit svůj názor, ale dospívající je při takové výměně názorů v nevýhodě, protože dospělí mají na své straně moc a autoritu. Mnozí dospívající se snaží tuto nevýhodu nějak vyrovnat. Nejčastěji tím, že zvyšují hlas a používají nespisovné výrazy, jinak řečeno křičí a nadávají.

Harmonické soužití v rodině samozřejmě vždy záleží na konkrétních lidech a jejich osobních vlastnostech. Pokud v rodině panuje atmosféra vzájemného pochopení a důvěry, dovedou se obě zúčastněné strany přes konflikt rychle přenést.

Změny ve vztahu mezi rodiči a dospívajícími dětmi souvisejí také s tělesnými změnami, k nimž v období dospívání dochází. Nápadný vývoj určitých tělesných znaků vede k tomu, že dospívající začíná před svými rodiči pociťovat větší stud, než jaký je obvyklý v dětství. Proto je důležité, aby rodiče svému dospívajícímu potomkovi poskytovali dostatek soukromí a pokud možno jej nevyrušovali v situacích, kdy si z pochopitelných důvodů přeje být sám.

Rodiče, kteří mají pro dospívajícího potomka pochopení, na něj dovedou postupně přenášet část odpovědnosti. Postupně nechávají svého dospívajícího syna či dceru dělat vlastní rozhodnutí. Nejprve jej nechávají rozhodovat o různých méně zásadních věcech, například co si má na sebe zítra obléknout do školy. Postupem času dávají svému dítěti čím dál více svobody, aby se ještě před dosažením plnoletosti naučilo rozhodovat samo za sebe. Takoví rodiče chápou, že jejich dítě se dospělým nestane ze dne na den. Dávají mu příležitost, aby dospívalo postupně.

Přes určité potíže většina dospívajících a jejich rodičů přežije toto náročné životní období bez vážného narušení duševního zdraví. Pouze v případě, že konflikty mezi dospívajícím a dospělými překračují určité hranice, zejména pokud dochází k psychickému nebo i fyzickému násilí (ať už ze strany dospělých vůči dospívajícímu nebo i naopak), je vhodné se obrátit na profesionální pomoc, kterou poskytují poradci, jimiž jsou vysokoškolsky vzdělaní psychologové. Pokud někdo nechce nebo nemůže navštívit přímo poradnu, může alespoň využít služeb některé z linek důvěry určené pro děti a dospívající, případně i pro jejich rodiče.

Zpět na úvodní stránku