Nejsem homosexuální?
V období puberty se chlapci i dívky začínají více zajímat o vlastní tělo a o jeho změny. Také je to období prvních intimních (důvěrných) vztahů, i když na citový či dokonce sexuální vztah s osobou opačného pohlaví není dospívající člověk ještě zcela připraven.
Pokud si dva kamarádi / kamarádky navzájem opravdu důvěřují, tak neexistuje žádné téma, o kterém si nemohou povídat. To se týká i tělesného dospívání a veškerých projevů, které jsou s ním spojené.
Někdy se dokonce stává, že mezi kamarády dojde i k důvěrnému tělesnému kontaktu (jako je dotýkání se různých částí těla, ale třeba i společná masturbace). Mnozí dospívající lidé, kteří zjistí, že je přitahuje vrstevník téhož pohlaví, trpí obavami ohledně vlastní sexuální orientace. Většinou jsou však takové obavy naprosto zbytečné.
Také zájem chlapců i dívek o tělo vrstevníků téhož pohlaví (včetně pohlavních orgánů) je v dětství a dospívání celkem normální a nijak nesouvisí se sexuální orientací jedince.
Homosexualita je označení pro sexuální náklonnost k osobě stejného pohlaví. Kdysi byla homosexualita odmítána a dokonce považována za nemoc či poruchu. Dnes již mezi odborníky převažuje názor, že náklonnost k osobě téhož pohlaví je stejně normální, jako náklonnost k osobě opačného pohlaví.
Důvěrný kontakt s kamarádem v období puberty nemusí nutně znamenat projev homosexuality. Podle jednoho výzkumu sexuálního chování dětí a dospívajících (A. Kinsey, 1998) mělo během svého dospívání důvěrný kontakt s vrstevníkem téhož pohlaví okolo 38% dospívajících, zatímco podíl homosexuálně orientovaných jedinců v populaci je téměř desetkrát nižší (obvykle se uvádí 4%).
Podle výzkumu kanadských lékařek T. Tullochové a M. Kaufmanové z roku 2013 je podíl chlapců a mladých mužů ve věku 15 až 19 let, kteří měli za poslední rok sexuální kontakt s osobou téhož pohlaví, přibližně třikrát vyšší, než podíl homosexuálně orientovaných jedinců v populaci.
Z různých výzkumů tedy vyplývá, že sexuální chování dospívajících lidí nemusí nutně odpovídat jejich sexuální orientaci. Důvěrný kontakt s vrstevníkem téhož pohlaví během období dospívání tedy nelze považovat za projev homosexuální orientace.
Existuje rozdíl mezi homosexuální orientací, tedy erotickou náklonností k osobám stejného pohlaví, a homosexuálním chováním, které samo o sobě ještě nemusí znamenat homosexuální orientaci. "Homosexuálně" se tedy může chovat i heterosexuálně orientovaný člověk, který například nemá příležitost najít si partnera opačného pohlaví, nebo chce vyzkoušet "něco jiného". Navazování kontaktů s partnery téhož i opačného pohlaví se označuje jako bisexualita. Nejedná se však o nějakou samostatnou sexuální orientaci.
Jestliže tedy tělo či přímo pohlavní orgány vrstevníka téhož pohlaví vzbuzují zájem dospívajícího chlapce či dívky, ještě to nemusí být nutně projevem homosexuality. Příčinou zájmu o pohlavní orgány vrstevníků téhož pohlaví bývá i zvědavost na jedné straně a snaha upoutat pozornost na straně druhé.
Zejména chlapci mají tendenci se srovnávat se svými vrstevníky ve všem možném, včetně rozměrů vnějších pohlavních orgánů či dosaženého stupně tělesného vývoje.
Ale ani v případě, že je někdo doopravdy homosexuální, by si neměl kvůli své orientaci dělat žádné výčitky. Za svoji sexuální orientaci nemůže a pokud nedělá nic nezdravého nebo jinak závadného (například pokud příliš často nestřídá partnery), nemusí být jeho chování nijak rizikové.
Možná, že se v životě setká s nepochopením či odmítnutím ze strany lidí, kteří v homosexualitě spatřují ohrožení své identity či hodnot, které vyznávají. Avšak každý člověk má svoji vlastní hodnotu a neměl by si sám sebe přestat vážit jen kvůli své sexuální orientaci, kterou si tak jako tak nevybral.